Jak nevyloupit banku  

Kapitola 47   


         Přecházeli jsme dvůr, já šel první a za mnou štrádoval Stoon, a najednou proti nám jdou kriminální bažanti, ještě měli na sobě civil ze světa svobody. Šel jsem kolem nich se sklopenou hlavou, ponořen do meditací o vlastních těžkostech, když tu jsem si najednou všiml, že jeden z nich je Peter Corse! "Petře!" vykřikl jsem a zastavil jsem se, tak prudce, že Stoon doslova nakráčel do mě.
         Peter se na mě zasmál svým kolozubým úsměvem a zahlaholil: "Harry, jak se máš, ty kluku ušatá! Já ti to říkal, že budu natošup zpátky!"
         Pokračujte!" zavelel Stoon a dloubl do mě.

         Vykročil jsem, ale ještě jsem na Petera přes rameno zavolal: "Jaks to dokázal?"
         Taky ho pobízeli, aby nezůstával stát. Přiložil ruce k ústům a zařval: "Vyflák jsem se na hřbitově!"
         Vždycky je naděje, pomyslel jsem si, pro nás pro všechny vždycky ještě zbývá naděje. Jestli se Peter dokázal vrátit sem, tak já taky můžu překonat svoje potíže. A nakonec pořád mám ještě všechny svoje zuby.
         Jo, a polovičku jeho.


© Donald E. Westlake, a my mu to právo neupíráme.          počítadlo