Když jsme však vešli do kanceláře, byl tam také katolický farář. Stál stranou, ruce sepjaté vpředu na černé sutaně zabílené od křídy. A to mě mátlo. Co ten s tím může mít společného? Otec Michael J. P. Flynn, tak se jmenoval, a i když jsem s ním nikdy žádné přímé jednání neměl, vídal jsem ho po vězení a věděl jsem, kdo je. Jenomže já nejsem katolík, tak co tady dělá? A proč na mě kouká, jako by mě chtěl spolknout?
Správce Gadmore na mě civěl stejně nevraživě a jeho pohled jako by říkal "Už toho mám dost". Ten jeho patronizující výraz hodného páníčka byl tentam. Podával mi cosi malého a smuchlaného: "Nate, vemte si to a čtěte."
"To si mám přečíst?" Takže jsem se nemýlil. "Další nápis," vyhrkl jsem.
Správce Gadmore se otočil a pokýval na otce Flynna: "Ted vidíte, co jsem měl na mysli? Jestli by mu člověk nevěřil?"
"No, ani moc přesvědčivě nepůsobí," odvětil otec Flynn. Byl to robustnější pán středního věku s obličejem kulatým a bílým jako měsíc a s černou čupřinou, která jako by jaksi příliš náhle a divoce vyrážela nad jeho čelem, obočím, ušima a nozdrami. Vědělo se o něm, že je vztekloun, a v tom okamžiku na mě úplně zřejmě měl víc než mírný dopal. Šlehl po mě očima a štěkl: "Zacházejte s tím slušně. Je to tělo našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista."
"Tělo?" Sklonil jsem hlavu, abych se na tu věc, co mi správce podal, podíval pozorněji. Vypadalo to jako nedopečená oplatka, co dávají ke zmrzlině, byla kulatá a bílá, poměkčí a přeložená napůl. "Je to jako ty koláčky, co se do nich pro legraci zapíkají planety," řekl jsem.
"Velmi vtipné," usykl správce. "Tak se do toho podívejte a tu svou planetu si přečtěte."
"To mám rozdělat?" řekl jsem mechanicky a vůbec se mi to nechtělo líbit.
"Zacházejte s tím opatrně," varoval mě otec Flynn znovu. "Posvětil jsem celou dávku. Jenže než jsem si vůbec něčeho všiml. Takže ted držíte v ruce svatou hostii. Je to tělo našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista."
Konečně jsem porozuměl. Držel jsem v ruce kulatou nekvašenou oplatku, jakou užívají katolíci při mši svaté. Když jsem ji rozevřel a vyrovnal do normálního kruhového tvaru, ihned jsem přesně viděl, co držím.
V tu chvíli jsem uvnitř spatřil i ten nápis: uzounký proužek papíru, přesně takový, jaký se strká do těch koláčků s planetami. Nemusel jsem ho ani otvírat a číst, ale nicméně jsem to udělal.
Tiskacími písmeny. Drobounce a černým kuličkovým perem. Slova odmítám opakovat.
"Jedna věc mě tedy ohromuje, Künde," pravil mi správce, když jsem zvedl zraky od svátosti oltářní v ruce, "a sice to načasování."
"Načasování, pane správce?"
Ukázal na oplatku a na proužek papíru, který jsem držel. "To se stalo tři dny po té epizodě s lahví v zeleninové hovězí polévce."
"Cože?"
"Nápis v té lahvi," pokračoval, "se objevil sedmého března, zítra tomu bude přesně měsíc. Na dodávce mešních hostií, které užívá otec Flynn, je datum toho dne, kdy sem dojdou, aby byly čerstvé, a karton s touhle speciální hostií měl datum desátého března. Toho dne došel karton do kaple a první noc byl uložen vedle v přístěnku. Druhý den dopoledne zamkl otec Flynn karton ve svém vlastním skladu přímo v kapli a vyndal jej teprve dnes ráno. Jediná doba, kdy někdo mohl těch dvanáct hostií -"
"Dvanáct?"
"Ano, dvanáct," přikývl správce.
Otec Flynn se na mě obrátil ve svatém hněvu: "Nezapírejte, člověče. Máte vinu napsanou přímo na obličeji."
"Otče - pane správce -" Ale co jsem mohl říct?
A tak správce pokračoval bez dalšího přerušení: "Takže jediná doba, kdy si mohl někdo s těmi hostiemi takhle pohrát, bylo ve dne a v noci desátého března. Přesně tři dny poté, co jste mi dal své čestné slovo, že už se to víckrát nestane."
"Ne, pane správce," ohradil jsem se. "Nikdy jsem vám nesliboval, že se to nestane. Nic takového jsem ani slíbit nemohl, protože já tohleto nedělám."
"Künde," pravil správce a z jeho tónu čišelo více smutku než hněvu, "pamatujete si, co jsem vám řekl tehdy v březnu, tři dny předtím, než někdo takto naložil s těmi hostiemi?"
"Ano, pane správce," odpověděl jsem.
"Tehdy jsem vám řekl," pokračoval správce, "jestli se něco podobného ještě jednou stane a vy nebudete mít stoprocentní alibi nebo prokazatelné jiné vysvětlení, že vám odejmu veškerá privilegia a tato privilegia vám nebudou navrácena dřív, dokud se totéž nebude opakovat. To je totiž jediný způsob, jak lze dokázat vaši nevinu."
"Ano, pane správce," přikývl jsem a téměř hmatatelně jsem cítil, jak se scvrkávám: stál jsem tam a propadal se jaksi do sebe.
Vezmou mi privilegia. Vždycky jsem věděl, že ta možnost tady existuje, ale vší mocí jsem se snažil, abych tu skutečnost nebral na vědomí. Ani v nejmenším jsem se nepokusil zjistit, kdo vlastně takhle porůznu nechává tyhle nápisy, a ted je už pozdě. Privilegia jsou v tahu. Na neurčito.
To bylo na všem to nejhorší. Tělocvična, tunel, Mariana - celý svět za zdmi kriminálu - to všechno se mi bralo a nedalo se vůbec tušit, na jak dlouho. Bude to trvat týden, měsíc nebo rok, než se zase objeví nový nápis? V akcích toho pitomce nebylo ani zbla nějaké zákonitosti, a dokonce nebyla vůbec žádná záruka, že to bude ještě opakovat.
Proboha ne, to rozhodně nesmí, musí to udělat znova! Ted s tím přece nemůže přestat.
Bude to trvat ještě rok a půl, než mě mohou propustit na podmínku: a to je věčnost. Rok a půl bez Mariany, rok a půl nesmět jednou jedinkrát prolézt tunelem?
Ted budu ale skutečně vězeň.
Pomoc, ozvalo se ve mně.
"Je mi líto, Künde," pravil správce, zřejmě proto, že zoufalství bylo v mé tváři příliš patrné, "ale nevidím žádnou jinou možnost."
"Ne, pane správce," přikývl jsem smutně.
"To je všechno," skončil, "můžete jít."
Otec Flynn se otráveně zeptal: "To že je všechno?" Ten by mě rozhodně nejradši viděl hořet na hranici.
Ale správce mu řekl: "Dokud nebudeme mít nějaký důkaz, to už je jedno v jakém smyslu, nedá se nic jiného dělat. Kývl na mě, že můžu jít.
"Ano, pane správce," řekl jsem. Ale už když jsem byl na odchodu, zavolal na mě otec Flynn: "Vy, jak se vůbec jmenujete?"
"Künde, velebnosti," odpověděl jsem. "Je tam umlaut."
"Vás si budu pamatovat, Künde," řekl. "A taky ještě pár bohabojných katolických chlapců tady v této instituci."
"Já jsem to neudělal," řekl jsem, ale to už se ke mně jeho velebnost otočila zády.
A tak jsem vyšel ze správcovy kanceláře, abych si odpykal lhůtu svého trestu v Pekle.
