Joe Maslocki čekal netrpělivě, až zase budu v pořádku. Jeho rozmlácený boxerský obličej měl vážný, hluboce zaujatý výraz, a když se mi konečně podařilo Billyho Glinna přimět, aby mě přestal tlouci, a já mohl upnout pozornost jinam, naklonil se Joe přes stůl ke mně a hlasem, v němž pulsovala hluboká síla myšlenky, pravil: "Víš ty, co my máme, Harry? Máme nejtutovější alibi na světě!"
Podíval jsem se na něho.
Mávl kolem sebe tetovanou rukou, jako by do toho gesta zahrnoval celé vězení. "Jak my bychom mohli spáchat nějakej zločin, he? Jsme přece v týdle nádherný instituci."
"No jo," přikývl jsem.
"Tak hele, podívej se," řekl mi a ťukal přitom prsty na desku stolu stejně, jako ťukal správce Gadmore do mých materiálů, když se tenkrát rozmýšlel nad mým případem, jenomže Joe ťukal, jako by hodlal učinit velkolepé prohlášení. "Všechny nás jednoho krásnýho dne propustějí," prohlásil. "A kdy je ten nejlepší čas udělat ránu do světa a nabalit se na celej život? Právě teďko!"
"To je fakt," přitakával Jerry a jeho projev doprovázelo obecné souhlasné mručení.
"Dělali jsme všelijaký nimračky," pokračoval Joe, "ale to není - "
"Nimračky?" přerušil jsem ho.
"No, chápeš přece," pokračoval pohrdlivě, "samý takový zlodějíčkování a dohromady velký kulový."
"Malý ryby, no," vysvětloval mi Phil, "tak akorát na krytí výdajů."
"Výdajů," opakoval jsem.
"Na účet za elektriku v tunelu," ujasňoval Phil. "Civilní hadry a tak."
"A nezapomeň," připomínal mu Jerry, "na Fylaxe a Muttgooda."
"No jo," přikývl Phil. "Musíme totiž pravidelně cálovat i dvěma bachařům."
Proto mě tedy zřejmě Fylax tolik nenáviděl. Zeptal jsem se: "Vědí o tunelu?"
"Co, nestraší ti v bedně?" Phil zavrtěl hlavou a řekl: "Tuší jen, že máme nějakou akci, to je všecko. Na nic se neptají a my jim taky nic neřeknem. Dáme jim jejich prachy a oni si jdou po svých a o nic se nestarají."
"Dost," zarazil ho Joe Maslocki. "Ted už si to Harry dovede sám namalovat. Když máš takovýdle operace, musíš mít samozřejmě i výdaje."
"No jo, jistě," přikývl jsem. Jsem v blázinci, myslel jsem si v duchu.
"Takže akorát kryjeme výdaje," pokračoval Joe. "Samozřejmě."
"Samozřejmě," opakoval jsem.
"Ale o tom nechci mluvit," uzavřel. "Nějaká ta čajznutá televize anebo vyrabovaná benzinová pumpa tě teďko nemusí zajímat."
"Prima," souhlasil jsem. Z toho jsem měl radost.
"Chci ti povědít o něčem jiném," pravil Joe, "kšeft jako bejk! Taxoval bych to na, no nejmíň na takovejch sto, ale spíš sto padesát papírů."
Podíval se na Phila. "Je to tak?"
"Jo, na tolik to šacujem," přikývl Phil.
Hovořili naprosto klidně a s dokonalou obchodní věcností. Nedalo se dělat vůbec nic jiného než zůstat sedět a zachovat stejný klid. Anebo začít ječet a hnát úprkem pryč.
Joe se zeptal Phila: "Ukázals mu banky?"
"Jenom co by je omrk. Jinak jsem mu neříkal nic."
"Jo, v pořádku." Stále s tím hlubokým zaujetím a s tupou houževnatostí bývalého boxera velterové váhy při boji z blízka mlel dál svou: "Tak co jsme vykoumali, hele, že jsou tady dvě banky a ty by se daly kliďánko zmáknout, kdybys do dveří prsk obyčejnou mičudou."
"Ujuj," řekl jsem.
"No možná že zrovna ne takhle snadno," zazubil se Jerry.
"Ne, ty banky vypadají vopravdu jako na nedělní vejletek," trval na svém Joe. "A jsou tam baliky."
"Podívej," vysvětloval mi Phil, "v tomdle městě je dales dvakrát do měsíce."
Mám snad předstírat, že tomu všemu rozumím? Tupě jsem se usmál.
"Jinde je většinou branej den jednou týdně," upřesňoval Phil.
"V pátek," dodával Joe Maslocki.
Phil přikývl. "Ale v tomdle městě existujou jenom dvě instituce, kde tě můžou zaměstnat, kriminál a vojáci, a ty obě vyplácejí dvakrát měsíčně."
"Patnáctýho a třicátýho," upřesňoval Joe.
"No a to znamená dvakrát tak velkej balik," řekl Phil, "pokaždý když si jdou lidi vyzvedávat šeky."
Joe se s vášní v očích naklonil ke mně: "Dovedeš si to namalovat?"
"Jo, myslím, že jo," odpověděl jsem.
"Vždycky před patnáctým a přesně před koncem měsíce," dokresloval mi ten obrázek Phil, "dovezou tydle nmístní banky úplný žoky opravdickejch prachů."
"Á-a-aha."
Phil pokračoval: "Nejdřív jsme si mysleli, že přepadnem obrněný auto, když s penězma přijíždí. Eddie na to měl připravenej takovej bágo pláneček."
"Ze zálohy," vysvětloval oficírským tónem Eddie Troyn, "podle zásad taktiky pravého partyzánského boje," a já jsem měl poprvé možnost vidět, jak vypadá jeho dokonale přirozený úsměv. Prostě vycenil zuby, povytáhl oba rty a rozevřel ústa, byl to úsměv, který by na člověku s průměrným obalem svalů vypadal docela normálně. Jenže Eddie Troyn byl sotva potažen kůží, takže s tím jeho úsměvem se jeho kostnatý obličej proměnil v lebku kostlivce. Najednou mě napadlo, co asi tenhleten ex-oficír udělal, že se dal prakticky přeložit z jednoho kriminálu do druhého.
Avšak Joe Maslocki si vyžadoval všechnu moji pozornost. "Udělali jsme jen malou změnu," pravil a Eddieho myšlenku jako by odsunoval do pozadí. "Chceme totiž všecko. Celej balik."
"V městě jsou jenom čtyři banky," řekl mi Jerry a s pousmáním dodával: "Joe chtěl původně udělat všecky čtyři."
"A taky bychom je pořád ještě mohli udělat," pronesl Joe se stejným zaujetím a stejnou horlivostí, jakou projevoval v této záležitosti neustále."Vyhodíme do povětří radnici, tím odlákáme pozornost a můžeme odbejt všecky čtyři banky z jedný vody na plot. Je nás osm, to zmáknem levou rukou."
Osm. Včetně mě.
"Ano, vypadá to naprosto logicky," přikyvoval Eddie Troyn, "stálo by to za pokus, je to lákavá příležitost. A není neuskutečnitelná, rozhodně ne, není nemožná." A opět se usmál tím svým úsměvem.
"Ale, víš, nakonec jsme to domluvili na dvě. Harry, máš kliku, zrovnas chytil vlak, co veze náklad nejparádnějšího sósu."
"Mhm, jo," dostal jsem ze sebe a asi jsem se usmál či co.
Phil dodával: "Tak teďko vidíš, proč jsem ti to nemoh říct, než jsi byl definitivně v partě."
"No, to jistě," přikývl jsem. "Jistě."
"Máme na to tři týdny," řekl Joe.
"Tři týdny," opakoval jsem. Kandidát recese se naštěstí velmi záhy v životě naučí jedno: skrývat své reakce. Myslím, že jsem rozhodně nevyskočil ze židle výše než na palec vysoko, a to jsem ještě onen pohyb šikovně zamaskoval, protože jsem předstíral, jako bych si pouze přesedl do jiné polohy.
Joe mě zasvěcoval do časového plánu. "Co nevidět budou vánoce. To lidi utrácejí jako pominutý. Můžem shrábnout nejen prachy z proplacených šeků, ale jsou tu taky bankovní vánoční kluby a lidi jeden přes druhého vybírají úspory."
Phil přitakával: "Vprostřed prosince je v bankách snad největší hotovost za rok."
"Takže přesně v tudle dobu to provedem," uzavřel Joe.
Phil se na mě na celé kolo zazubil: "To bude jéžíšek jako bejk, co ty na to, Harry?"
