Pět chlapů sedělo kolem velkého dřevěného stolu uprostřed místnosti a jejich obličeje vypadaly jako bezvýrazné masky. Phil si k nim přisunul židli a zeptal se Jerryho: "Co to máš to černý kolem oka?"
"Taková kravina, nejradši bych se neviděl!" uplivl Jerry. "Našel jsem takovej krámek, jako harantí dalekohled to vypadalo, a když jsem se skrz to kouk, bylo to namazaný toudle černou barvou nebo jakým prevítem. Nemůžu to zaboha ničím vyrajbovat."
Phil se usadil na židli a já si přisedl také. Musel jsem se až obdivovat, že se nikdo nepodíval přímo na mě.
"To je sakra pech, Jerry," politoval ho Phil. Pak ukázal palcem na mě a poznamenal, jako by říkal, "dobrý den". "Jo, tak už je v partě."
V tu chvíli byli všichni jako vyměnění, samý úsměv od ucha k uchu, tiskli mi ruce, všichni samý hlahol a jeden přes druhého mě ujišťovali, jak jsou strašně rádi, že jsem v partě zrovna já. Všem bylo na tvářích jasně vidět, jak se jim ulevilo, a dokonce jsem to pozoroval i na Billy Glinnovi. Jo, to bych býval sakra dobře poznal, co dovedou dělat ty velké mašiny.
Vítací ceremoniál se uklidnil a Phil se obrátil na Joea Maslockiho a vyzval jej: "Mno, Joe. Řekni mu vo tej loupeži."
